KONTAKT
- HR-21315 Dugi Rat, Poljički trg 1
- info@visitdugirat.eu
- www.visitdugirat.eu
- +385(0)21 73 52 44
můžeme archeologicky sledovat až do doby kamenné.
Nedaleko od této jeskyně, asi o sto metrů níž a západněji se nachází ještě jedna menší jeskyně, kterou zdejší lidé nazývají Ponistrice. Její základy jsou vyplněny tzv. "koštanim brečama" - kostními úlomky, které překrývá hnědý jíl s množstvím kamení. V této usazenině bylo objeveno několik kusů nástrojů z křemene, které poukazují na přítomnost člověka mladého paleolitu, který v této oblasti žil. V jeskyni Turska peć byly objeveny četné a různorodé pozůstatky materiální kultury; vedle zvířecích kostí převažují výrobky z keramiky, potom jsou to výrobky z křemene, méně zastoupeny jsou výrobky z kostí. S ohledem na dnešní stadium průzkumu bylo zjištěno, že nejstaršími obyvateli jeskyně byli příslušníci impresso kulturní skupiny neboli lidé staršího neolitu.
Zastoupenost mladšího neolitu je patrná z nálezů "Hvarské kulturní skupiny".
O trvalejším osídlení Přímořských Poljic lze hovořit teprve od pozdní doby bronzové a železné doby.
Do podzimu roku 1991, kdy archeolog Romeo Jerčić a profesor Ante Novaković nalezli ve sklípku paní Julije Klarić, vdově po básníku Branku Klarićovi, kamenný nápis se jménem Narestinů, byly jediným kamenným svědectvím o kmeni Narestinů (kromě písemných antických zdrojů) dva dávno nalezené kameny, na kterých bylo jméno Narestinů uvedeno.
Kamenný nápis patrně pochází ze Sustipanu. Je to deska o rozměrech 43x33x17 cm s profilovaným rámem o šířce 4 cm, písmena jsou vysoká 2,6 cm. Nápis hovoří o chrámu zasvěceném Dianě a Aeskulapu, který národ Narestinů od základů obnovil.
Ještě jeden úlomek nápisu se zmínkou o Narestinech, o rozměrech 22x18x11 cm, nalezl Romeo Jerčić na podzim roku 1991 v lomovém zdivu kolem svého pozemku v Sustipanu. Je to nápis velmi podobný předchozímu nálezu, má téměř stejnou velikost písmen a stejně tak hovoří o obnově nějaké veřejné budovy.
roku 1914 přinesl zprávu, že Filip Kalebić, syn zesnulého Ivana, nalezl na svém pozemku v Sustipanu četné antické zdi, pět patek (podnoží sloupů), mnoho stavebního materiálu, části bílé mozaiky aj. Na dotyčné parcele se i dnes nacházejí dva kusy architrávu s nápisem a 130 cm dlouhá část sloupu o průměru 50 cm. Architrávy byly sekundárně použity jako kamenná závaží lisu na olivy (stipites). Tyto dvě kamenné části kladí úctyhodných rozměrů 153x66x42 cm byly patrně součástí nějaké větší stavby z předchozího období. Je na nich pěknou kapitálou (písmena jsou vysoká 7 cm) vytesáno:
EX TESTAMENT (O) (P)ATER FECIT
Možná, že by zde mohlo jít o chrám, o němž hovoří výše uvedené nápisy nalezené v roce 1991, anebo o monumentální antickou hrobku, o které se zmiňuje don Frane Bulić.
Jak vidno, dosud jsme jedině neměli kamenná svědectví o tom, jaké kulty Nerastinové uctívali; jejich sousedé Pituntinové uctívali Sylvana, Onastinové Libera a Augusta.
Díky Dianě a Aeskulapu nyní máme o kultech illyrských kmenů sídlících mezi řekami Cetinou a Žrnovnicí ucelenější představu.
Nejvíce údajů o středověkých Poljicích nacházíme v souboru listin benediktinského kláštera sv. Petra u Selu (Sumpetar) s názvem Sumpetarski kartular. V těchto vzácných listinách, které jsou uloženy v archivu metropolitní kapituly ve Splitu, se nacházejí cenné údaje o životě splitského šlechtice Petra Crného Gumajeva, který za svoje peníze a na vlastním pozemku nechal postavit benediktinský klášter (roku 1080) vedle o něco dříve vybudovaného kostela sv. Petra.
V pokročilém stáří odešel Petar Crni do kláštera, oblékl benediktinský hábit a později v tomto klášteře, který se svojí ženou Anou založil, zemřel. Je pochován v raně křesťanském sarkofágu, jehož nápis se dochoval do dnešních dnů a je uložený v Muzeu chorvatských archeologických památek ve Splitu.
Sumpetarski kartular je v podstatě přehled o zeměpisném stavu nadace (zadužbiny - daru pro klid duše), jejíž největší majetky se nacházely v oblasti Přímořských Poljic, a proto jsou jeho záznamy prvotřídním dokladem toponomastiky a zdrojem informací o hospodářských vztazích v tomto kraji v období středověku.
Klášter sv. Petra u Selu přestal existovat za nájezdů Mongolů, ašak již ve 14. století připadly pozemky a opuštěný klášter splitskému arcibiskupství a tehdy se začal obnovovat i zchátralý kostel. Právě v té době byla přední strana Petrova sarkofágu sekundárně použita jako oltářní stůl nového kostela, který dnes známe jedině z dochované archeologické dokumentace.
V bezprostřední blízkosti sv. Petra se na Sustipanu nalézá dvojitý kostel sv. Štěpána s raně románskými stylovými rysy, umístěný uvnitř předpokládaného raně křesťanského komplexu, který dosud není dostatečně prozkoumán. Severní kostelíček je zasvěcený sv. Antonínu Poustevníkovi (Opatovi). Jižní, zasvěcený sv. Štěpánovi, zdobí oltářní přepážka bez tympanonu a architrávu, její části jsou provedeny z různých druhů mramoru a lze je datovat přibližně do 11. století. Bez soustavnějších výzkumů se dá dnes těžko zjistit, kterému kostelu tato oltářní přepážka patřila, zda kostelu sv. Štěpána nebo starému kostelu sv. Petra. Z raně středověkých pamětihodností je třeba uvést malé kostely nacházející se na horském kamenném úbočí. Jsou to sv. Ondřej na Obliku, sv. Maxim, k němuž patří středověký hřbitov s kamennými poklopy, a kostel Panny Marie Sněžné (Stomorica) nad Dućemi s velmi zajímavým pohřebištěm s monolitními kamennými poklopy, které překrývají přírodní rozsedliny v kamenitém terénu. Z období na přechodu středověku a novověku pochází kostel sv. Marka se hřbitovem v Dućích, který stojí přesně na hranici území ilyrských kmenů Narestinů a Onastinů.
Není nám známo, do jaké míry byla tato oblast v době příchodu Chorvatů vystavená útokům, a stejně tak za předchozích byznatsko-gótských válek, kdy znovu ožila refugia (útočiště) v horách, stará sídliště pod hradišti v poljickém přímoří, do kterých se starousedlé obyvatelstvo stahovalo.
První významnější zprávy o prvních přistěhovalcích nacházíme v historických dokumentech, darovacích listinách chorvatských národních vládců. V mírové smlouvě uzavřené roku 839 mezi chorvatským knížetem Mislavem a benátským dóžetem Tradenikem je uveden Sveti Martin v Podstraně.
Otázka politické příslušnosti území Přímořských Poljic byla v té době víceznačná; přímoří a západní část Středních Poljic uznávaly nadvládu:
- neretvanského vládce
– chorvatského vládce,
- nebo splitského arcibiskupa.
Pozdější feudální snahy získat toto území urychlily vytvoření Poljického knížectví, které pak bylo schopné se jejich zájmům vzepřít (Kačićové – Rainer (sv. Arnir), Šubićové a splitská kapitula). Tato přímořská část byla k Poljickému knížectví připojena teprve v roce 1444 a zůstala jeho součástí až do zániku knížectví v období francouzské nadvlády.
Současně s řeckou kolonizací východního pobřeží Jadranu se ve spojitosti s částí jadranského pobřeží mezi Splitem a Omišem objevují zmínky o kmenech Nestů a Bulinů, což je logické vzhledem k tomu, že bylo nedaleko jedno z prvních emporií Issy na pevnině - Epetion při ústí řeky Žrnovnice.
V lokalitě Sustipan, přestože nebyla nikdy soustavně prozkoumána, se nachází velké množství antických archeologických pozůstatků, zejména nápisů sepulkrálního charakteru (náhrobní nápisy), mincí, pozdně antické keramiky (terra sigilatta), neuspořádaných částí mozaiky a některých architektonických prvků (tegule pansiana), které poukazují na existenci antické vily, kterou byla villa rustica (venkovské stavení, statek). Širší okruh lokality, Trstenik, je vskutku neobvykle bohatý na nálezy kamenných částí zařízení ke zpracování oliv (různé části lisu, kamenné nádoby na olej a podobně). Celá oblast od Suhého Potoku přes Sustipan a Stiničiny až po Solin poukazuje ve větší či menší míře na existenci hospodářských komplexů vybudovaných v okolí chráněného zálivu. Nalezené segmenty mozaiky v Dugém Ratu v místě Žilića kuće patří stejně tak k někdejší římské vile.
podobně byla i oblast dnešího Krila Jesenice osídlena Římany smíšenými s Narestiny a Pituntiny, kteří posléze po Římanech zdědili jejich vymoženosti: v osadě Gradišće je totiž patrná římská nekropole s podobnými hroby jako jsou ty na Manastirinách v Saloně a ve starší literatuře jsou zmínky i o částech mozaiky, antických mincích, pozůstatcích antických zdí a o nádrži na vodu obložené hydraulickou maltou, která je částečně viditelná i dnes.
V širokém zálivu v dnešním Sumpetru byly roku 1911 objeveny zbytky třílodní raně křesťanské baziliky v místech, kde postavil Petar Crni v 11. století benediktinský klášter a kostel sv. Petra, který patrně zdědil bývalou stavbu i jejího titulárního světce.